Podruhé o šotouších

V prvním článku jsme si upřímně sdělili fakt, že zjistit kde toto slůvko vzniklo prostě nejde. Takže skutečně již dále pátrat nebudeme. Jen musíme nově příchozím sdělit vysvětlení toho slůvka. Nuže, šotouš je člověk, který se zajímá o dopravu, ale my jej zde pro interní potřebuje používáme v souvislosti jen s železnicí.  

Nuže, jak již víme, tento človíček má toto své hobby spojeno s fotografováním. Proto mu není líto vydat spoustu financí za drahé zrcadlovky, jen aby měli snímek co nejkvalitnější. Jenže to chce snad každý fotograf a nemusí být vůbec profesionál. Takže toto nelze našim hrdinům zazlívat. Jen manželky mají většinou spoustu výhrad. Ovšem pouze v tom případě, že nejsou šotouškami. Což většinou nejsou.  

Mít vyfocený vzácný vlak, nebo dávnou zrušenou trať, to je něco. Proto prý existují skupiny těchto lidí, kteří si v poklidu zaplatí průjezd nějaké vlaku, který má něčím zvláštní lokomotivu a vagóny. Ne, nechtějí se v nich vozit i když mohou, chtějí fotit průjezd.  

Samozřejmě, že je zde i jiná sorta a ta se svézt chce. Na zastávce, většinou na konečné pak vystoupí a fotí až tady. Vlak, lokomotivu samotnou, okolí, nádraží, pokud tam ještě vůbec nějaké je a vůbec dělají něco jako dokumentaci. Baví je to.  

Každý, koho vůbec baví železnice se jako šotouš může patřičně vyřádit, a to nejen fotkami. Bohužel jeho rodinu to asi bavit nebude, protože čekat na průjezd vlaku, hm, to musíme všichni uznat, na to nic zábavného opravdu není. Pak vlak projede a zase je tu jen nuda.  

Jak takového náruživce poznáte? Inu, jak sděleno výše. Postává kolem kolejí a je ověšen několika fotoaparáty. Prý. Co znám já, tak mají většinou jen jeden, takže jej od běžného turisty prostě nepoznáte.  

A jak se stanete šotoušem vy sami? Inu, popadněte fotoaparát a běžte někam ku trati. Zde už sami poznáte, zda vás to chytlo.